Rubriky
Články a videa

Práce s traumaty a jejich vliv na psychiku člověka.

Znovuprožití jako cesta z traumatu.

Za posledních několik měsíců jsem pracoval s několika klienty, kteří byli v životě zasaženi hlubším psychickým traumatem, a tak bych rád věnoval tomuto tématu několik řádků. Od vlivu traumatu, až po jeho překonání.

Dnes se zaměřím na první případ, ve kterém se jednalo o úmrtí jednoho z rodičů v dětství dané klientky, ve druhém se pak rozepíšu o souvislém ponižování osoby ze strany rodičů, násilí apod.

 
Zatímco jedno malé dítě se se smrtí dokáže postupně vyrovnat, pro jiné může být daná událost velmi bolestivá a náročná. To, co jednoho člověka ovlivní, druhého absolutně nemusí a naopak, proto i traumata jako taková jsou individuální a záleží na dané osobě, jaké měla v minulosti předispozice se se životní událostí nějakým způsobem vyrovnat. Nezpracovaná bolestivá situace se stává traumatem, a to poté ovlivňuje fungování člověka. Ať už neustálým přemítáním nad situací a žití v ní namísto v realitě, anebo nepřirozenou změnou psychiky jedince skrze nevhodné vyhodnocení situace, častokrát sebedestruktivním způsobem vůči sobě samému či světu.
 
Tato událost smrti jednoho z rodičů měla na danou klientku celoživotní vliv, který se projevil skrze neustálé žití v pocitech a myšlenkách souvisejících s touto událostí, namísto žití a vnímání světa kolem sebe. Člověk je zde v podstatě uvězněn ve své minulosti, která mu nedovoluje jít dále. To se děje ve chvíli, kdy jsme byli zasažení silnými emocemi a pocity a náš mozek se nás skrze potlačení těchto pocitů snažil před událostí ochránit. Ve skutečnosti však tyto emoce co nejvíce schová do krabičky s nápisem „rozhodně neotevírat“, což nás začne postupem času vícea více ovlivňovat. Potlačené emoce nás postupně začnou naplno ovládat a nedovolí nám normálně fungovat, neboť se podvědomě zaměřujeme na jejich neustálé potláčení, což nás vede k neustálému přemítání nad situací.
 
Prvotní sezení byla zaměřena především na postupné vracení se k traumatické události po stránce emoční – znovuprožívání traumatu. Nijak jsme neřešili myšlenkovou rovinu, neboť v začátcích nebyla potřeba a bylo nejprve nutné prolomit obranu před bolestí a před návratem do situace. Postupné prožívání poté dovoluje člověku se krok po kroku se situací v sobě samém seznamovat, dochází k postupnému emočnímu uvolnění a emoční vliv traumatu na člověka se zmírňuje.
 
Po několika sezeních jsme začali také pracovat s myšlenkovou rovinou a dostali jsme se od prvotního problému (který si nedovolím zmiňovat), až k traumatickému zážitku smrti otce z dětství. Po postupném zpracování této události se vnímání klientky začalo měnit, až byla schopna trauma a s ním související pocity postupně opouštět a zaměřovat se na svět kolem sebe. To samozřejmě neznamená, že má člověk svůj životní boj vyřešen, neboť se začnou projevovat další životní témata, která předtím byla před traumatem více v pozadí. Každopádně je zpracování traumatu pro člověka v podstatě cestou do světa a jinému vnímáni reality, než byl v minulosti zvyklý.
 
Technika znovuprožití se však nepoužívá jen u traumat, ale v podstatě tímto způsobem pracuji u veškerých větších bolestí, kdy je nejprve nutné se s emocemi skrze prožitek seznámit. Při plném prožití dochází k emočnímu uvolnění a uvědomění zde častokrát přichází z podvědomí samo při plném prožití daného pocitu. V jiném případě se pak ještě zpracovává i myšlenková rovina po stránce nalezení příčiny problému či pochopení.
 
Nedávno jsem také někde viděl titulek – Bolest jako cesta z traumatu, se kterým souhlasím. Návrat do bolesti se zde postupně stává léčivým a pro zpracování události také klíčovým.
Rubriky
Články a videa

Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné.

Budeš trpět, nebo přijmeš fakt, že to bolí?

V současné společnosti jsou nepříjemné pocity a bolest brány jakožto něco nepatřičného a tak jsme povětšinou učeni je již od útlého dětství potlačovat anebo se jim vnitřně vyhýbat. Již od mala vyrůstáme v tom, že mít strach, cítit bolest, cítit se smutně nebo jakkoliv jinak nepříjemně je něco špatného a rozhodně bychom se takto cítit neměli. Tento názor se v nás postupně ukotvuje až během času začneme brát tento vzorec chování jakožto náš vlastní a zcela normální. Namísto prožívání pocitů se je naučíme potlačovat a vyhýbat se jim.

Pokud se bolesti vyhýbáme, trpíme. Pokud se ji snažíme obejít, trpíme. Pokud se snažíme vymyslet způsoby, jak to udělat nebo vymyslet tak, aby to nebolelo… Bohužel, trpíme.

Vyhýbání se bolesti vytváří více bolesti – to je utrpení.

Prožívání bolesti bolest zmírňuje, nebo zcela uvolňuje. Je vyslyšena…

Proto je tolik důležité se při řešení hlubších životních problémů zaměřit na jejich podvědomou příčinu – na moment, kdy v nás tyto pocity, myšlenky a názory začaly vznikat. Tam je odpověď. Pokud jsme totiž již od mala zvyklí utíkat, potlačovat a neprožívat bolest a nepříjemné pocity, je v nás takto už od útlého dětství zaseknuta spousta nedoprožitých situací, které si sebou do života podvědomě neseme. Ty vytváří náš vnitřní svět, ten se odráží v našem chování, v našem charakteru a také v našem vnějším světě. To, co podvědomě máme a co jsme si nevyřešili, se nám v životě neustále opakuje a emočně nás ovlivňuje.

Snažit se vyřešit problém, který vznikl např. někdy v 6 letech, racionálním myšlením dospělého nefunguje. Ono totiž naše racionální stránka to samozřejmě chápe. Ví, jak to je. Ví, jak se na to dívat a ví, že je to přece blbost a nemusí ji to trápit. Mimo jiné taky ví, že to tam tehdy dost bolelo a rozhodně nemá v plánu se tam znovu vracet.

Jenže emoční stránka je pořád v oněch 6 letech, kde ji to bolí, je to nepříjemné,… něco se tam děje a ona neví, co s tím – je zvyklá to potlačit, necítit to, utéct, a i když ne tohle všechno, prostě neví, co s tím. A má na to plné právo, vždyť je jí 6 let, tak je zcela přirozené, že neví, co s tím. Variant a emocí, které tam naše emoční stránka (to malé dítě) prožívá, je nekonečné množství, každopádně je tam zaseknutá a čeká na to, až bude znovu plně vnímána. Aby to mohla plně prožít. Aby to tam mohla vidět i jinak. Aby to mohlo BÝT i jinak. Jakožto dospělý člověk vracející se do minulosti již tohle dokážeme. Již jsme schopni ony situace zpětně vnímat a prožívat.

Stačí se vrátit do situace a znovu ji prožít tak, jak jsme ji vnímali v oněch 6 letech… Jo, jít do té bolesti, lítosti, zrady, odporu, nepochopení, agrese nebo jiného pocitu. Konfrontovat se se sebou samým, se situací. Prožít ji naplno, nevyhýbat se, neutíkat, nepotlačovat, klidně jít postupně po malých krůčcích. Být tam a prožít to. Velmi brzy zjistíme, že tímto způsobem dokážeme velmi efektivně řešit své vnitřní bolesti a problémy. Také nám dochází, s čím vším tohle v našem životě souviselo nebo souvisí. Že žijeme stejný vztahový vzorec, jako naši rodiče, že si od dětství prožíváme stále znovu a znovu tu samou situaci, že si ve vnějším světě potvrzujeme názory, kterým vnitřně věříme. Že náš vnitřní svět vytváří náš vnější.

Každopádně je tento způsob o tom, naučit se přijímat a prožívat bolest, což je z počátku minimálně děsivé, divné a taky nám to bude připadat dost debilní. Ono totiž úmyslně se vracet do situací, které nám v minulosti nebyly příjemné, není příjemné – každopádně, kdo řekl, že by to mělo být příjemné?

Pokud se bolesti vyhýbáme, trpíme. Pokud se ji snažíme obejít, trpíme. Pokud se snažíme vymyslet způsoby, jak to udělat nebo vymyslet tak, aby to nebolelo… Uhm, bohužel, trpíme.

Vyhýbání se bolesti vytváří více bolesti – to je utrpení.

Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. – Buddha

Rubriky
Články a videa

Povídání na téma samoty

Jak na vás působí samota? Dokážete být jen sami se sebou, nebo neustále hledáte vnější vlivy a rozptýlení, ať už prostřednictvím lidí anebo sledováním filmů či jinými činnostmi?

O samotě jako takové bude dnešní video. Rozebereme si v něm jednotlivé důvody, proč se lidi bojí být sami se sebou, a také nevýhody, které jim tento strach do života přináší.

Když totiž nedokážeme být sami se sebou a nejsme sami se sebou šťastni, dovolujeme si vstoupit do spousty manipulačních a jiných her. Když se naopak naučíme být sami s sebou, stáváme se daleko více svobodnějšími lidmi a tvoříme si po všech stránkách daleko pravdivější a svobodnější svět.

Více už ve videu…